Od 4. do 18. mastíme do Turecka za lezbou...
Jirken alias Krokodýl sdílí svoje dojmy:
Lezecký výjezd Turecko-Geyikbayiri
Praha, středa, půlnoc, Buzulucká ulice, kousek od kulaťáku, tam co zrušili vinárnu Olin.
Nezvonim páč vim, že vo půlnoci může kdosi uvnitř spát a tak prozvánim. Autoafroameričan
u dveří zadrnčí a už jsem zase v teple, jsem první a tak usedám a čekám na zbytek. V zapětí zvonek. Á, tak to bude blondýna, kdo jinej může vo půlnoci zvonit. No a co myslíte ? Byla.
Pak už Mikans Familly a Jiří Lautner se svým supervozem. Mnichov, Antalya, autobusem do centra pak taxikem do Geyikbayiri, k odbočce na Josito kemp. Tady někde maj bejt skály ne? zahlásí Jiří L. nevědom, že je obklopen tunou skal a kopců, páč byla tma. Zima jak sviňa stavíme stan a na řadě je rum. Tekuté pyžamko a rohypnol alias rum zabírá báječně a tak spím jak nemluvně. Ráno slunce svítí, tak se naše parta do skal vřítí. Všechno je pěkně zachcaný vod vydatných lijavců předešlých dní. Nádherka střídá krásičku, holky v tílečku, chlapci bez trička. Hra ladných křivek a svalů pokrývá skálu. V dálce řve pasák koz, cinkají zvonky koz a je slyšet nářek koz. Lezu jak čaroděj ze země Oz a snažím se rychle zapomenout tu překlo špatno techniku. Hrubá síla vítězí nad správným rozpoložením nohou a tak občas nechtěně přischybnu, abych nespad jak přezrálý pomeranč, kterých je vůkol plno a peněz chtíví Turek je tu prodává za babku na každém rohu. Uchvancancující barvy voranžovo hadovatých skal s bílo, černo šedivými pruhy, občas přechazející v Paklenickou šeď a vostrost, nás mile navnadí a unaví, k dalšímu příjemnému spánku. Opět pěkný den a pak už jen chcanec, zima, vlhko, bláto. Plácáme se v tom a všechno rázem ztrácí růžovou barvu.
Vidím to bledě a v hospodě v sedě mastim šachy vod rána do večera. Drtim Lautnu, pak turkyni a pak dostávám od šachysty ze švajcu 4-0, tak radši stahuju vocas a přenechávám židli německé obraně. Kohle system si na německou gardu jen tak nepřijde, asi už to tam znaj. Švýcar dostává na zadek, znova a pak ještě jednou. Švýcarsko zvolí jinou strategii a slaví úspěch. Pak ještě na přemýšlivého němce nasadí iphone s časomírou a rázem se skóre vyrovnává. Další den opět prší. Německo Švýcarsko svádí nekonečnou bitvu černých a bílých a tak se dávám radši s kamarády na Turkishe Monopoli. Pán se směje- prachy dostaneš, pán se drží za čelo- koukej zaplatit. Slabší bussinesmani, jako Albi odpadávají a hledají v rodině náhradu. Nekonečnou hru ukončuje večeře. Hudební večírek a česká posila z horního tureckého kempu climbers garden, nás přichází podpořit. Dávají si nejdražší pivo v Turecku a dělají jako, že nic. Po předešlé večeři už je pár Euro nerozhodí. Je prd co dělat stále chčije a chčije, tak vyrážíme s Pájou na trhy, nakupujeme spoustu jídla.
Tou spoustou mám na mysli například 5000g meruňkové marmelády.
Přežíračka opět poleví nervům, ale předpověď počasí není příjemná.
Ti co vzali rozum do hrsti, se jali hledat zpáteční letenku a po pár telefonátech se jeví jejich návrat do vlasti, jako uskutečnitelný. Loučíme se a doufáme v jejich šťastný návrat.
Po odjezdu těch bez víry a vůle dál zevlovat se příroda vzpřičuje vědě a naproti deštivé předpovědi se dělá pro lezce příjemné počasí. Překvapeni stálostí této vzpoury lezeme celý den a ač to hlava nebere, tělo vzlíná jako dým. Další den je již ve víru těžších čísel a obtížností. B team pokusuje OS a flash kolem 7a+ ATeam jde po 7c a 8a. Juráš boduje :7c OS + 7cRP na druhej a pak celkem suše 8a flash. Naše B parta: Jirka + Marta, se potýká se sedmičkama, ale nakonec padají jen 6c a 6c+ , k úspěchu chybí jen málo, ale celkem si s tím hlavu nelámem a slavíme s Jurášem jeho úspěšný den.
A ještě bonusová básnička rovněž z pera Jirkenova:
Napsal jsem mamce, holce a milence,
o tom jak celý den lezeme na skalce.
Ruce nás bolej a záda pálí,
ještě tak jeden den a budem v háji.
Zaprší, zablejská, pár mraků přejde,
o tomhle restdayi pár piv se vejde.
Lezecký výjezd Turecko-Geyikbayiri
Praha, středa, půlnoc, Buzulucká ulice, kousek od kulaťáku, tam co zrušili vinárnu Olin.
Nezvonim páč vim, že vo půlnoci může kdosi uvnitř spát a tak prozvánim. Autoafroameričan
u dveří zadrnčí a už jsem zase v teple, jsem první a tak usedám a čekám na zbytek. V zapětí zvonek. Á, tak to bude blondýna, kdo jinej může vo půlnoci zvonit. No a co myslíte ? Byla.
Pak už Mikans Familly a Jiří Lautner se svým supervozem. Mnichov, Antalya, autobusem do centra pak taxikem do Geyikbayiri, k odbočce na Josito kemp. Tady někde maj bejt skály ne? zahlásí Jiří L. nevědom, že je obklopen tunou skal a kopců, páč byla tma. Zima jak sviňa stavíme stan a na řadě je rum. Tekuté pyžamko a rohypnol alias rum zabírá báječně a tak spím jak nemluvně. Ráno slunce svítí, tak se naše parta do skal vřítí. Všechno je pěkně zachcaný vod vydatných lijavců předešlých dní. Nádherka střídá krásičku, holky v tílečku, chlapci bez trička. Hra ladných křivek a svalů pokrývá skálu. V dálce řve pasák koz, cinkají zvonky koz a je slyšet nářek koz. Lezu jak čaroděj ze země Oz a snažím se rychle zapomenout tu překlo špatno techniku. Hrubá síla vítězí nad správným rozpoložením nohou a tak občas nechtěně přischybnu, abych nespad jak přezrálý pomeranč, kterých je vůkol plno a peněz chtíví Turek je tu prodává za babku na každém rohu. Uchvancancující barvy voranžovo hadovatých skal s bílo, černo šedivými pruhy, občas přechazející v Paklenickou šeď a vostrost, nás mile navnadí a unaví, k dalšímu příjemnému spánku. Opět pěkný den a pak už jen chcanec, zima, vlhko, bláto. Plácáme se v tom a všechno rázem ztrácí růžovou barvu.
Vidím to bledě a v hospodě v sedě mastim šachy vod rána do večera. Drtim Lautnu, pak turkyni a pak dostávám od šachysty ze švajcu 4-0, tak radši stahuju vocas a přenechávám židli německé obraně. Kohle system si na německou gardu jen tak nepřijde, asi už to tam znaj. Švýcar dostává na zadek, znova a pak ještě jednou. Švýcarsko zvolí jinou strategii a slaví úspěch. Pak ještě na přemýšlivého němce nasadí iphone s časomírou a rázem se skóre vyrovnává. Další den opět prší. Německo Švýcarsko svádí nekonečnou bitvu černých a bílých a tak se dávám radši s kamarády na Turkishe Monopoli. Pán se směje- prachy dostaneš, pán se drží za čelo- koukej zaplatit. Slabší bussinesmani, jako Albi odpadávají a hledají v rodině náhradu. Nekonečnou hru ukončuje večeře. Hudební večírek a česká posila z horního tureckého kempu climbers garden, nás přichází podpořit. Dávají si nejdražší pivo v Turecku a dělají jako, že nic. Po předešlé večeři už je pár Euro nerozhodí. Je prd co dělat stále chčije a chčije, tak vyrážíme s Pájou na trhy, nakupujeme spoustu jídla.
Tou spoustou mám na mysli například 5000g meruňkové marmelády.
Přežíračka opět poleví nervům, ale předpověď počasí není příjemná.
Ti co vzali rozum do hrsti, se jali hledat zpáteční letenku a po pár telefonátech se jeví jejich návrat do vlasti, jako uskutečnitelný. Loučíme se a doufáme v jejich šťastný návrat.
Po odjezdu těch bez víry a vůle dál zevlovat se příroda vzpřičuje vědě a naproti deštivé předpovědi se dělá pro lezce příjemné počasí. Překvapeni stálostí této vzpoury lezeme celý den a ač to hlava nebere, tělo vzlíná jako dým. Další den je již ve víru těžších čísel a obtížností. B team pokusuje OS a flash kolem 7a+ ATeam jde po 7c a 8a. Juráš boduje :7c OS + 7cRP na druhej a pak celkem suše 8a flash. Naše B parta: Jirka + Marta, se potýká se sedmičkama, ale nakonec padají jen 6c a 6c+ , k úspěchu chybí jen málo, ale celkem si s tím hlavu nelámem a slavíme s Jurášem jeho úspěšný den.
